|
28. října 1918 začal pro obyvatele českých zemí a Slovenska nový život. Československá republika přebírala řízení poměrů do vlastních rukou, odstraňovala zbytky Rakousko-uherské monarchie a vítala navrátilce z bojišť. Do funkce prvního prezidenta mladé republiky byl zvolen náš krajan, hodonínský rodák Tomáš Garrigue Masaryk. Nastala doba silného národního cítění a budování samostatné republiky.
V roce 1919 byl vydán zákon o pozemkové reformě, část pozemků velkostatkáře Weinera a Rudolfa Kinského byla rozdělena chudším obyvatelům vesnic. V roce 1900 vlastnil Weinerův velkostatek 54 ha, celkem měl spojený loděnicko-maršovický statek výměru 366 ha, z nichž zůstalo při pozemkové reformě Jakubovi a Pavlovi Weinerovým 236 ha, 92 ha bylo rozděleno mezi chudší obyvatele a z 38 ha byl vytvořen zbytkový velkostatek. K další parcelaci pozemků docházelo ještě ve následujících letech. V Jezeřanech k žádnému přerozdělování pozemků nedošlo, protože lichtenštejnský dvůr byl zrušen už počátkem 90. let 19. století.
V roce 1921 také proběhlo první sčítání lidu v samostatné republice. Katastr Jezeřan zaujímal plochu 528 ha, v obci bylo 111 domů s 554 obyvateli, z nichž se k české národnosti přihlásilo 550, k německé 1 a 3 osoby byly jiné národnosti. Maršovický katastr se rozkládal na ploše 439 ha, vesnice měla 95 domů, ve kterých žilo 498 obyvatel, jeden z nich se hlásil k jiné národnosti než české.
Obce začaly žít bohatým kulturním a spolkovým životem. V roce 1919 založily obě obce společně Tělocvičnou jednotu SOKOL a v roce 1920 Tělocvičnou jednotu OREL. V roce 1921 vznikl spolek Sdružení venkovské omladiny. Fungovala zde také organizace domkařů a malorolníků DOMOVINA a od roku 1900 také Národní jednota (spolek na ochranu českých menšin ve smíšených pohraničních oblastech; za První sv. války nositelka veškeré kulturní, osvětové a hospodářské činnosti v příhraničí). Nejsilnějšími politickými stranami v obcích byla Československá strana lidová a Agrární strana. V říjnu 1919 byla v Jezeřanech zřízena obecní knihovna, kterou měla obec podporovat výtěžky ze zábav. V Maršovicích byla knihovna založena až v červnu 1926 a v prvním roce fungování čítala 26 svazků. Obě knihovny byly umístěny do školních budov. O osvětovou a kulturní činnost ve vesnicích se staraly hlavně spolky: hrálo se divadlo (např. během roku 1921 bylo v Jezeřanech předvedeno 9 divadelních her), konaly se přednášky a tělocvičné akce. V roce 1921 se v Jezeřanech konalo okrskové veřejné cvičení Sokola za účasti 700 osob a 25. září byl slavnostně posvěcen orelský prapor.
V roce 1925 byl v Jezeřanech založen hasičský sbor. Ustavující valná hromada se konala 10. května a prvním starostou sboru byl zvolen Metoděj Fráňa a náčelníkem Felix Čech. Hasičská zbrojnice byla postavena do žní 1925 nákladem 6519,26 Kč ve dvoře obecního domu č. 2 a při příležitosti hasičského sjezdu a výstavy byla v Brně objednána stříkačka s veškerou výzbrojí pro mužstvo od firmy „Vystrčil a syn v Telči" za 30754,48 Kč. Slavnost svěcení nové stříkačky se odehrála 11. října 1925 na návsi před radnicí. Kmotrami stříkačky se staly Terezie Fráňová (manželka starosty sboru), Marie Hanáková (manželka starosty obce) a Matylda Volfová (manželka místostarosty sboru), které sboru přispěly peněžitými dary. Odpoledne pak bylo provedeno první poplachové cvičení se stříkačkou. Počátky sboru však byly naplněny existenčními problémy, protože si sbor na zakoupení výzbroje musel půjčit od místní záložny 20000 Kč. Hasiči pak pilně cvičili na návsi u rybníka a podíleli se na kulturním životě obce. Maršovický hasičský sbor vznikl až v roce 1943 a jeho prvním velitelem se stal Karel Čech.
V roce 1929 bylo započato s elektrifikací obou obcí. Na konci února byla svolána do hostince Karla Gayera veřejná schůze zájemců a zástupce oslavanské elektrárny inženýr Slaný vysvětlil všechny problémy se zaváděním elektřiny spojené. Už na první schůzi byl projeven o elektrifikaci velký zájem. Na počátek března byla pak svolána valná hromada všech občanů, na které nechyběly ani názory proti. Schůze obecní rady ze dne 7. března pak rozhodla elektrifikaci obce provést. Ihned byla uzavřena smlouva se zástupci firmy ZME (Západomoravské elektrárny) se sídlem v Oslavanech. Celkové náklady činily 162 200 Kč. Maršovice zavedení elektrického proudu odhlasovaly na schůzi obecního zastupitelstva 3. dubna 1929, náklady činily 148 825 Kč. Během června byla instalována elektrická světla do jezeřanských domácností, k ukončení elektrifikace v obci došlo 21. listopadu a v 5 hod. odpoledne bylo poprvé rozsvícena světla 17ti pouličních lamp a světla v obecní kanceláři. V Maršovicích se vše událo o 8 dní později a kronikář tuto událost popisuje takto: Toho večera bylo v celé obci neobyčejně živo. Lidé po rozsvícení světel na ulicích stáli před domy i procházeli obcí a všeobecně jejich zájmy byly u té novoty, jakož i u rozdělení světel po ulicích. Mnozí pak, kteří dříve byli proti zavedení elektrisace v obci. dožadovali se postavení uličních lamp právě před jejich domy a naopak zase mnozí žádali umístění upevněných lamp na jiném místě. Všeobecně brzy vycítili občané výhody plynoucí z používání proudu a v obci nastalo uspokojení nad vykonaným dílem. V souvislosti s elektrifikací se začalo rozšiřovat i rádio, nejprve v podobě krystalových přijímačů se sluchátky. V roce 1930 pak řídící Skyřík pořídil do školy a svého bytu dva amplionové přijímače.
Dvacátá léta v Československu ukončila nesmírně krutá zima v roce 1928/9. Po novém roce se dostavily sněhové vánice a začalo přituhovat. Mrazy dosáhly vrcholu kolem Hromnic 1929, kdy teplota klesla mnohdy až k -40 °C. Kvůli nedostatku topiva muselo být k radosti dětí zastaveno školní vyučování. Následky zimy byly nepříjemné. Pomrzlo 50-70% polní a lesní zvěře. Zmrzlo mnoho ovocných stromů - meruněk, třešní, ořešáků. Byly zpožděny i jarní polní práce.
V roce 1930 proběhlo druhé sčítání lidu. V Jezeřanech přibylo 16 domů a 3 obyvatelé, bylo zde tedy 127 domů a 557 obyvatel. V Maršovicích se ve 20. letech také hojně stavělo, počet domů se vyšplhal na 113 popisných čísel, ve kterých žilo 497 obyvatel.
Období první republiky je všeobecně spojováno s výraznou osobností prezidenta „osvoboditele" T. G. Masaryka. 13. června 1928 navštívil Masaryk Moravský Krumlov. Jeho uvítání se zúčastnili jak žáci škol na ověnčených vozech, tak i představitelé obecního zastupitelstva, členové hasičského sboru ve stejnokrojích a občané celkem na 11 povozech. Když pak 7. března 1930 slavil prezident Masaryk 80. narozeniny připravila mu jezeřanská obec důstojnou oslavu. Večer se v slavnostně vyzdobené obecní kanceláři konalo zasedání obecního zastupitelstva, kde starosta Oskar Hendrych promluvil o Masarykově životě a jeho zásluhách. Pak se konal lampionový průvod školní mládeže, hasičů a ostatních spolků po slavnostně osvětlené vesnici ukončený projevem řídícího Skyříka před radnicí. Z usnesení obecní rady bylo pak na jaře zakoupeno 30 třešňových stromků, které byly vysázeny podél cesty mezi Starou horou a Krátkými na Masarykovu počest.
V roce 1927 vznikl v Jezeřanech Spolek pro chov drobného zvířectva (dnes Český svaz chovatelů). Jeho prvním předsedou se stal Oskar Hendrych (byl jím až do smrti v roce 1943). Organizace se během dvou let tak zdárně rozrostla, že byla v dubnu 1929 na dvoře Hendrychova statku uspořádána první výstava drobného zvířectva. Druhá se pak konala o rok později v zahradě hostince Karla Gayera. Obě dvě se těšily velkému zájmu návštěvníků.
Začátek třicátých let byl poznamenán světovou hospodářskou krizí, která u nás vyvrcholila v roce 1933 velkou drahotou a nezaměstnaností. V lednu 1933 se v Německu dostává k moci Adolf Hitler a země začíná s přípravami na válku. V pohraničí začalo sílit národnostní napětí.
23. srpna 1934 byl před školou postaven sochařem Ladislavem Peterkou z Moravského Krumlova pomník padlým jezeřanským občanům ze slezské žuly. O tři dny později byl slavnostně posvěcen farářem Martinem Vrbou.
V roce 1935 si obce připomněly 85. narozeniny prezidenta Masaryka a 10. výročí fungování hasičského sboru, který zakoupil novou stříkačku. Tu 28. září slavnostně posvětil P. Vrba.
V srpnu 1936 se splnilo přání všech jezeřanských a maršovických farníků. 24. srpna bylo započato se stavbou filiálního kostela na pozemku Nívky, který manželé Šimon a Karolína Troppovi vyměnili za pozemek Martina Ruibara v Široké trati. Své pozemky k tomu účelu přenechali i Felix a Marie Čechovi a Antonín a Julie Slavíkovi z Maršovic. Veškeré náklady na stavbu kostela nesl maršovický rodák Martin Ruibar, který v té době bydlel v Moravském Krumlově. Jeho jediný syn Jan zemřel v První světové válce a na jeho památku ustanovil Ruibar v Jezeřanech a Maršovicích spolek „Kostelní jednota Jan", který byl pověřen stavbou kostela a jeho další správou. Stavbu projektoval a provedl stavitel Jaroslav Jungmann z Brna. 20 září se světil základní kámen kostela, jehož stavba byla již v polovině výšky. Základní kámen byl umístěn uprostřed okrouhlé zdi kněžiště a opatřen zlatým letopočtem. Za krásného počasí se slavnosti zúčastnilo mnoho lidí z okolí. Stavba kostela byla dokončena do konce prosince 1936. 29. listopadu byly na věž vytaženy zvony a poprvé se do okolí rozlehl jejich hlas. Ruibar věnoval kostelu 3 zvony, hlavní oltář Cyrila a Metoděje, obrazy křížové cesty a věžní hodiny. Ostatní vybavení kostela věnovali občané z obou obcí. Vybavení kostela proběhlo na jaře 1937 a 2. května byl kostel slavnostně vysvěcen brněnským biskupem Dr. Josefem Kupkou. Účast na slavnosti byla obrovská, na 2000 osob. Odpoledne proběhlo v novém kostele biřmování dětí z Jezeřan a Maršovic. Kostel byl zasvěcen sv. Cyrilu a Metoději.
Neblahou předtuchou příštích událostí byla 14. září 1937 smrt T. G. Masaryka. V jezeřanské obecní kronice čteme tento zápis: Den 14. září byl smutný pro náš národ. I počasí bylo nevlídné, takže dalo podnět k veršům básníku Seifertovi: „To kalné ráno, to si pamatuj!" V tento den o 4. hodině ráno zemřel náš milovaný prezident Osvoboditel T. G. Masaryk ve věku 87 roků.
|
