Svátost manželství je spojení muže a ženy v Bohu, protože Bůh je Láska; je to odevzdání svého života druhé osobě z lásky k ní a přijetí plné odpovědnosti za její život; je to ponoření manželského a rodinného života v Bohu, aby On byl ve všem.
Bůh, který stvořil člověka z lásky, jej také povolal k lásce; to je základní a vrozené povolání každé lidské bytosti. Vždyť člověk je stvořen k obrazu a podobě Boha, který je láska. Protože Bůh ho stvořil jako muže a ženu, jejich vzájemná láska se stává obrazem absolutní a nepomíjivé lásky, jakou Bůh miluje člověka. V očích Stvořitele je to dobré, velmi dobré.
A tato láska, které Bůh žehná, je určena k tomu, aby byla plodná a uskutečňovala se ve společném díle ochrany stvoření: „Ploďte a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji"
(Gn 1,28).
Ve svátosti manželství si dva lidé navzájem slibují lásku a věrnost. Společenství, které vytvářejí, se stává obrazem našeho společenství s Kristem. Odevzdávají se jeden druhému a takto se stávají jedním člověkem.
Manželé skládají během obřadu manželský slib:
Já .....
odevzdávám se tobě .....
a přijímám tě za manželku (manžela).
Slibuji, že ti zachovám
lásku, úctu a věrnost,
že tě nikdy neopustím
a že s tebou ponesu
všechno dobré i zlé až do smrti.
K tomu ať mi pomáhá Bůh.
Amen.
Manželství je tudíž doživotní svazek.
Toto jasné zdůrazňování nerozlučitelnosti manželského svazku slovy kněze pronesené po manželském slibu: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj", mohlo vzbuzovat rozpaky a zdát se neuskutečnitelným požadavkem. Ježíš nicméně neuložil manželům neúnosné a příliš těžké břemeno, mnohem těžší než Mojžíšův zákon. Protože přišel obnovit původní řád stvoření, rozvrácený hříchem, sám dává sílu a milost žít manželství v novém duchu Božího království.
Jestliže manželé následují Krista, přemáhají sami sebe, berou na sebe svůj kříž, budou moci „pochopit" původní smysl manželství a žít je s Kristovou pomocí. Tato milost křesťanského manželství je ovocem Kristova kříže, pramenem každého křesťanského života.
Sám Bůh zpečeťuje souhlas, kterým se manželé sobě navzájem odevzdávají a přijímají.
Z jejich smlouvy „vzniká i před společností stav podle Božího řádu pevný". Společenství manželů je zapojeno do společenství Boha s lidmi: „Opravdová manželská láska je pozdvižena k účasti na božské lásce."
Manželské pouto tedy stanovil sám Bůh, takže platné a dokonalé manželství mezi pokřtěnými nemůže být nikdy rozloučeno. Toto pouto, které pochází ze svobodného lidského činu manželů a z dokonání manželství, je už neodvolatelné a dává vznik smlouvě ručené věrností Boha.
Církev nemá moc vyslovit se proti tomuto uspořádání Boží moudrosti.
Příprava snoubenců začíná po domluvě s duchovním správcem a obnáší zhruba pět setkání. Příprava je povinná pro oba snoubence.
K církevnímu manželství je zapotřebí:
- aby alespoň jeden ze snoubenců byl pokřtěný katolík
- aby žádný ze snoubenců nebyl rozvedený po předchozím platném manželství (dva nekatolíci uzavírají církevně nerozlučitelné manželství i občanským obřadem!)
- aby v případě různosti víry oba snoubenci učinili písemné prohlášení o katolickém křtu a výchově dětí a vzájemné toleranci ve víře
K sepsání protokolu je zapotřebí rovněž křestní list (nesmí být starší než zhruba tři měsíce), eventuelně, pokud ani jeden ze snoubenců není z naší farnosti, ještě písemné propuštění vlastního duchovního správce ke sňatku do jiné farnosti.
Termín svatby je dobré si rezervovat s předstihem, rovněž tak i přípravu je nutné absolvovat celou včas - nejlépe dva nebo tři měsíce před samotným sňatkem.
O náležitostech nutných k uzavření sňatku v kostele pro státní matriku je nutno se informovat na příslušném matričním úřadě. Pro náš kostel je to matrika Obce Olbramovice, na matriku je nutno jít nejdříve tři měsíce před datem uzavření sňatku.
|
