"Kristus
Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný
Bohu, ale
sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jako
jeden z
lidí. Navenek byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k
smrti,
a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad
každé
jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na
nebi, na
zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš
Kristus je
Pán." Flp 2,6-11
Dnešní úryvek, ve spojení s úryvkem 4. postní
neděle z dopisu do Korintu, nám dává určitý náhled na tajemství Svaté
Trojice.
V jednom se popisuje postoj Otce a v tom druhém postoj Syna. Jen si
zkusme
představit onen vztah otce se synem na naší lidské úrovni: jednal by
snad
nějaký otec se svým vzorným, poslušným a jediným synem jako s největším
vyvrhelem společnosti, poslal ho na jistou smrt, aby tak pomohl jiným
lidem?
Pro nás na pozemské úrovni určitě věc zcela nepředstavitelná a
nepochopitelná.
Stejně tak na druhé straně u syna, dochází k tomu, že přijímá úděl
ponížení a utrpení, který mu jeho otec ukládá. Už jen ten soulad mezi
tím otcem
a synem. Žádné odporování, vymlouvání se, vyhýbání se, prosazování jen
svého,
apod. V takovémto stavu bychom jistě měli rádi i naše vztahy
ve vlastní rodině.
To opravdu je z jiného světa. Syn Boha se
stává služebníkem tvorů - lidí, které Bůh Otec stvořil a kterým je
jejich
Pánem. S obrovskou pokorou a láskou je to vše přijímáno kvůli člověku.
Jak
vůbec v tomto světle může člověka napadnout uchylovat se k nějakému
chování
či jednání jenž zavání pýchou, nadřazeností, opovržením??
Dalším paradoxem a zároveň tajemstvím vykoupení
je fakt, že Bůh, který je nesmrtelný, podstupuje smrt a umírá na kříži.
To už
pro nás přesahuje všechny rozumné meze. A přitom tento úkon je vrcholem
života
Božího Syna mezi námi lidmi zde na zemi. Za tento jeho skutek, jenž dává
smysl
našemu životu a motivaci nést kříž a následovat, bychom se opravdu ve
velké
radosti měli před Ním sklánět, chválit ho a vyznávat celým tělem i duší,
že „Ježíš
Kristus je Pán."
"Pane dej, ať poselství o tvém umučení otiskne do
našeho nitra rysy tvé tváře, abychom se při pohledu na tebe naučili
správně
snášet utrpení, které na nás každodenně doléhá.
Nauč nás, ať se nesnažíme za každou cenu vyhýbat se bolesti, ale ať
konečně uvěříme, že Boží plán s námi je uměleckým dílem lásky, i když se
někdy zdá, že je namířen proti naší touze po štěstí. Dej, ať se
s důvěrou odevzdáváme
do rukou Otce jako jeho děti - s jistotou, že poslední slovo nebude mít
smrt, ale radost a věčné vítězství lásky."
