|
"Všecko považuji za škodu
ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána. Pro něj
jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat
Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá
zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu,
která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho
zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v
tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých.
Tím
neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že jsem už dokonalý; ale ze všech sil se
snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si
nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za
mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou
odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše."
Flp 3,8-14
Samotný apoštol Pavel v tomto textu představuje sám sebe jako jednoho z těch co se snaží napodobovat Krista ve svém životě co nejvěrohodněji. Již v úryvku ze stejného listu na 2. neděli postní nás vybízel k tomu, abychom jednali tak, jak jedná on. A nyní se dozvídáme popis jeho jednání, jeho úmysly a motivaci. Můžeme Pavlovi, v dněšním pohledu konvertitovi - člověku co uvěřil v Krista v dospělosti, jen závidět jeho nadšení pro Krista, osobní poznání jeho moci a touhu dosáhnout nebeské odměny. Můžeme spolu s ním i my, co jsme byli od malička vychováváni ve víře, říci, že jsme byli uchváceni Kristem? Pravděpodobně nám takováto silná motivace bude chybět.
A je také pro nás tolik cenné, že jsme poznali Krista? Nebo je to jen jedno z mnoha poznání, kterých se nám v životě dostalo, především vzděláním a vlastní zkušeností, a tak není pro nás ničím vynímečným? Kdybychom si naši motivaci, smysl a cíl našeho života, často připomínali, uchovávali ve svých myslích a srdcích a viděli ho stále před sebou, jistě bychom souhlasili s Pavlem, že vše ostatní vůči tomuto poznání je bezcenný brak a lehce se toho můžeme zříci, abychom mohli být více spojeni s Kristem. Vždyť žádné jiné poznání pozemské, lidské a zváště věci tohto světa nám nebudou na věčnosti nic platné a ani si je tam s sebou nevezmeme. Hodnotit se na nás bude, jak moc jsme Krista poznali a jak moc ho přijali jako Pána do našich životů.
Nelze nyní také nevšimnout si, s jakou pokorou sám apoštol Pavel přistupuje ke svému napodobování Krista. Dle jeho slov, ani on si není jistý, jen doufá, že také dosáhne slávy vzkříšení. Ani se nepovyšuje nad ostatní, když evidentně slouží právě jako vzor pro ostatní, nepropadá pýše a spíše neustále posuzuje svoje jednání sebekritickým pohledem, zda opravdu věrně, opravdově a upřímně následuje Krista.
Neměli bychom se proto hnát za brakem, ale za tím, co je před námi, za horizontem našeho omezeného pozemského života, do cíle za vítěznou nebeskou odměnou, ať už doběhneme na jakémkoliv místě. O tohle se snažíme nebo bychom se měli snažit ze všech sil, protože i nás samotné uchvátil nebo by měl uchvátit Kristus.
|
