|
"Když se někdo stal křesťanem, je to nový tvor. To staré
pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou
skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření. Vždyť Bůh pro
Kristovy zásluhy smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás
pověřil kázáním o tomto usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze
nás napomínal Bůh. Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! S tím,
který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my
skrze něho byli spravedliví u Boha."
2 Kor 5,17-21
Po předchozích výzvách a ujištěních na nás nyní přichází závazek, který jsme už ovšem přijali tím, že jsme byli pokřtěni a stali se tak novými stvořeními. Byli jsme na Krista naroubováni a spolupracujeme s ním na díle spásy. To nelze ničím změnit! Už nemáme jenom jednat podle nějakého příkladu, ale je nám svěřeno poslání být Kristovi vyslanci a umožnit tak Bohu, aby mohl jednat skrze nás. Aby se tak mohlo stát jsme vyzváni, abychom se s mířili s Bohem, abychom se navrátili do otcovského domu, kde nás Otec čeká se svou nezměrnou láskou, odpuštěním a milosrdenstvím, jakého my lidé nejsme ani schopni.
Apoštol Pavel nám tím také staví před oči kříž. Kříž každého z nás - ten konkrétní závazek, který máme brát na sebe s vědomím toho, že jeho nesením právě přispíváme k úspěchu díla spásy, jenž má Bůh pro lidstvo připravený, a který se již skrze mnohá pokolení před námi uskutečňuje a bude stále i v pokoleních po nás uskutečňovat. Bůh se svým vlastním synem jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem. Můžeme snad při vědomí této skutečnosti zazlívat, spílat nebo si Bohu stěžovat na náš vlastní kříž? Kristus se tak stal solidární s námi, neměli bychom my být solidární s ním? Neměli bychom být právě tak solidární s nesením vlastního kříže i k ostatním lidem, ke svým bližním, abychom jim, pro nás těžce pochopitelným a pravděpodobně nikdy za našeho života zjeveným způsobem, pomohli ke spáse? Smiřme se s Bohem! Přijměme Jeho plán!
|
