"Bratři, jednejte všichni tak, jak jednám
já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to
upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako
nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a
vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské. My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána
Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho
tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko. A tak, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, stůjte v Pánu
pevně, milovaní!" Flp 3,17 - 4.1
Tento text je
z dopisu apoštola Pavla, který posílá křesťanům ve Filipech. Dopis je již
téměř dva tisíce let starý. Ale jeho obsah je stále aktuální, a bohužel popisuje
i dnešní dobu.
Pavel nám v něm opět
nabízí jednoduchý návod jak žít jako křesťané: „Jednejte všichni tak, jak
jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu." Jeho hlavní
inspirací a vzorem byl Kristus, a pak apoštolové. Díky nim se tento odkaz,
model života podle Krista, přenáší stále dál a dál. Jak by bylo krásné
kdybychom společně s Pavlem mohli o sobě říci totéž, nebo aspoň byli těmi,
ze kterých by si ostatní lidé mohli brát příklad. Proč tomu tak není? Proč mi
tolik činí potíže žít tak jak to žádá po mě Kristus? Vedu příkladný život pro
ostatní? Nemám kolem sebe dostatek těch, podle kterých mohu jednat? Jsem snad
tak slabý, že to nedokážu? Možných vysvětlení je hodně. Ale každý z nás má
tu možnost se setkávat s Ježíšem, apoštoly a svatými a poznávat jejich příklad: z jejich
životů, díla, skutků, a hlavně u Ježíše z Písma svatého a osobního setkávání se
s ním ve svátostech, v modlitbě. Málo nám toho zde pro nás zanechal,
abychom to dokázali?
Ježíš má obrovskou moc.
Nabízí nám ji k naší spáse. Náš život s ní proměnil v radost, neboť
díky němu již máme svou vlast v nebi. S ním získáváme něco, co nikdy,
na rozdíl od pozemských věcí, nepomíjí.
Břicho, pozemské věci a
naše ubohé tělo nám mohou zakrývat tuto naši skvělou skutečnost a naději na
život věčný. Proto bychom v této postní době měli především usilovat a pracovat
na našem vlastním sebezdokonalení, vylepšení našeho vztahu s Kristem a s bližními.
A především konat pokání nejen za sebe, ale za celou Kristovu církve, její
posvěcení a spásu, neboť církev tvoříme my lidé - křesťané, s tím vším co
svatému Pavlu v tomto úryvku vhání slzy do očí.
