|
Vinařství v našich krajích má prastarou tradici. Počátky pěstování vinné révy jsou s největší pravděpodobností, i když o tom neexistují písemné doklady, spojeny se založením dolnokounického kláštera na sklonku 12. století. První zmínky o vinohradech v naší vesnici máme až z konce 16. století. Největšího rozkvětu dosáhlo vinařství na počátku 17. století. Třicetiletá válka znamenala pro vinohrady obrovskou ránu, většina vinic během ní zpustla. Teprve na počátku 18. století se situace zlepšila a vinohradnictví začalo opět vzkvétat.
O významu vinařské tradice obou obcí svědčí obecní pečeti s vinařskými atributy.
Zajímavé svědectví o předbělohorském vinařství přináší maršovický urbář, sepsaný ve 2. desetiletí 17. století. V něm se praví o panském vinohradu, že se v něm...velmi dobrá vína lahodná dobře rodí. Kolem poloviny 17. století obdělávali jezeřanští a maršovičtí vinaři asi 16 ha vinohradů v asi 20 vinohradních tratích. Vlivem působení pavlínského řádu byly vinice stále rozšiřovány. Do konce 17. století se situace výrazným způsobem zlepšila. Již od roku 1701 se každoročně hlásilo tolik nových vinařů, že byla za pavlínského převora Leonarda Nigriniho zřízena v srpnu 1712 horenská kniha s latinským názvem Liber promontorii Marschovicensis in quo descrtibitur ordo et series vinearum ac situs uti et commutationes, venditiones ac de anno in annum, possessores, quo nimirum quisque iure in hoc promontorio possideat (Kniha maršovský hory, v který se vypisuje pořádek a položení, jakožto koupy a prodaje v tej hoře mezi držiteli vinohradů připadajících). Kniha je vedena v němčině, češtině a latině. Jednotlivým viničním tratím je vyhrazeno několik stránek, kam se zapisoval stav držby vinohradů.
Do knihy bylo vepsáno 34 článků maršovického horenského práva. Horenské neboli viničné právo je soubor pravidel, upravující podstatné záležitosti tehdejších vinařů. Výkon práva byl v rukou tzv. horenského soudu, který se scházel zpravidla dvakrát do roka a řešil přestupky a záležitosti kolem prodeje vinic, vybíral se poplatek z vinic a veřejně se četly články horenského práva. Vinařská obec měla i svou samosprávu, kterou v Maršovicích tvořili dva tzv. horní neboli perkmistrové. Mezi prominentní majitele maršovických vinohradů patřil na konci 18. století hejtman krumlovského panství Georg Florian Horny. Vinohrady se nacházely v 11 tratích: Nad dědinou, Novosady, Sobotka, V Kocourku, V netroufalých, V liškách, V Nové hoře, Stařenská hora, V březinách, Na příčkách neboli Zeiselbergu (tedy v Čížkových horách) a Za borovým. Na počátku 19. století k nim přibylo ještě dalších 5: Písky, Pod Netroufalý, Hlinky, Svitava, Úzký.
V 19. století stav vinic v Maršovicích značně poklesl. Na jeho samém sklonku bylo mnoho vinohradů poničeno révokazem. V roce 1900 je v Maršovicích pouze 8 ha vinic a v Jezeřanech 6 ha.
V současnosti tradiční vinařství opět ožívá. Jezeřany-Maršovice jsou řazeny do znojemské vinařské oblasti, blíže pak do miroslavsko-krumlovského rajónu. V obci je 211 ha viničních tratí, na kterých je vysazeno asi 98 ha vinohradů.
Tradičním zemědělským odvětvím v naší oblasti je i sadařství, především pěstování jabloní, hrušní, meruněk a hlavně třešní. Kořeny můžeme sledovat na začátku 19. století v souvislosti s působením podnikavého majitele spojeného bohuticko-maršovického statku Václava Petříčka. Vyhlášené maršovické třešně se dovážely až na vídeňský trh. Ovoce se zpracovávalo podomácku sušením a výrobou destilátů, které zmiňuje jako jednu ze součástí typické vesnické gastronomie oceňovací operát z roku 1844. I pozůstalosti uvádějí poměrně často v zámožnějších selských domácnostech měděné kotle na výrobu pálenky.
|
