Napoleonské války
Velká francouzská revoluce v roce 1789 znamenala konec starého řádu a na výsluní moci vynesla Napoleona Bonaparta, který se jako císař Francouzů nesmazatelně vepsal do evropských dějin. O ohlasech těchto velkých událostí na Krumlovsku máme jen velmi málo zpráv. Osudový rok 1805 se však odrazil i v dějinách naší krajiny. Již 15. listopadu 1805 bylo ze Znojma nařízeno, že má bohutické panství dodat a na určené místo přivézt 10 500 bochníků chleba pro ruské vojsko. Podle hlášení vrchního byl požadavek splněn již následujícího dne. Celková suma rekvizicí z bohutického panství stoupla na 4615 zl. Za oběť Rusům a později Francouzům padlo víno, mouka, obilí, seno, drůbež, včelíny, vozy, koňské postroje, veškeré jídlo a nádobí.
19. listopadu se zastavila francouzská vojska v Dolních Kounicích a vyžádala si na obyvatelích tučné výpalné. Bylo jim vydáno 17 věder - tj. 952 l vína a 3 tisíce bochníků chleba a maso. 23. listopadu 1805 přišel Napoleon do Krumlova, zdržel se zde pouhé dvě hodiny a pokračoval v cestě k Brnu. 2. prosince svedl vítěznou bitvu u Slavkova - největší bitvu našich dějin.
O čtyři roky později roku 1809 válka znovu pokračovala. Po prohrané bitvě u Aspern nedaleko Vídně v květnu 1809 pokračovali Francouzi v tažení na Moravu. Rakouská armáda po počátečním Napoleonově neúspěchu opět podlehla. V červnu protáhli Francouzi Kounicemi a v červenci navštívili znovu Krumlov. Francouzům bylo vydáno tolik krmiva a steliva, ...že 14 obcí a 3 panské dvory ztratily zcela ozimou žeň. Vojska si zřídila v kraji dva velké tábory - u Krumlova (směrem k Rokytné, kaple sv. Floriána sloužila vojákům jako konírna) a u Hostěradic. Jednotky čítající 10 000 mužů zde setrvaly až do konce října. Důsledkem pobytu vojsk byla v následujících letech velká drahota a trvalo několik let, než se obyvatelstvo z utrpěné rány vzpamatovalo.
Jezeřany od zrušení starobrněnského kláštera
Po zrušení kláštera cisterciaček na Starém Brně 18. března 1782 připadl jejich majetek odhadovaný 612 000 zl. náboženskému fondu. Jezeřanský svobodný dvůr, který se nacházel na dnešním č. 1, 2 a 3 byl v roce 1785 rozdělen na čtyři půllány a odevzdací listinou, vydanou dvorní komisí pro robotní záležitosti, byly předány jezeřanským sedlákům (usedlosti č. 1, 2 a 3 získali členové rodiny Pelikánů). V majetku náboženského fondu zůstalo komorní starobrněnské panství se sídlem v Branišovicích až do roku 1808.
V roce 1808 zakoupili poručníci nezletilého dědice krumlovského panství 17tiletého Karla Františka Antonína z Lichtenštejna branišovický statek od náboženského fondu za 240 000 zl. Bylo to v těžké době napoleonských válek. V roce 1812 vyhořel celý Dolní konec Jezeřan.
Hlad, nemoci, živelné katastrofy a robotní povinnosti tížily venkovany čím dál tím více. Od doby vlády císaře Josefa II. se jednalo o úpravě pozemkové daně a pokračovalo se pak dále v letech po napoleonských válkách. Výsledkem pak bylo v roce 1817 vyhlášení daňového provizoria, které mělo platit od roku 1820.To však bylo pro poddané nevýhodné a vrchnostenští úředníci, kteří je neuměli poddaným vysvětlit trvali na vykonávání roboty. To bylo příčinou vzpoury, která se začala šířit Znojemským krajem v roce 1821. Ze Znojemska pak postupovala na Hrotovicko. Zástupci dvaceti panství se dohodli na tom, že nebudou robotovat. Zprávy o vzpouře jsou i z Jezeřan. Hlavní aktéři vzpoury byli potrestáni a robotní povinnosti nakonec vyřešil revoluční rok 1848, kdy byla robota zrušena.
Maršovice po smrti Jana Topolanského
Po smrti Jana Topolanského v roce 1792 spravovala celé hospodářství vdova Terezie, která se musela potýkat s neblahým dědictvím napoleonských válek. Doba její správy je spjata s velkými opravami bohutického zámku a hospodářských budov.
V roce 1808 se vdova znovu provdala za Jana Václava Petříčka, který panství v květnu téhož roku koupil. Petříček musel být velmi bohatý - neváhal totiž panství zaplatit závratnou sumu 202 343 zl., z nichž polovinu měl složit hned a druhou v deseti ročních splátkách s pětiprocentním úrokem. Prodej potvrdil i císař František I. 13. července 1808. Uskutečnění koupě se však stále protahovalo, údajně pro nějaké formální záležitosti. Kupující se proto rozhodl ke sňatku se stárnoucí vdovou, aby odstranil jej případné námitky proti prodeji. Námitky proti němu byly skutečně vzneseny ze strany studijního fondu a trvalo až do roku 1846, než bylo rozhodnuto ve prospěch jeho dcery Aloisie. Konce sporu se však Petříček nedočkal. Zemřel náhle raněn mrtvicí na poli u Bohutic 22. června 1825. Na místě jeho smrti stával v meruňkovém sadě kříž. Zanechal po sobě již zmíněnou dceru Aloisii, které odkázal 42 tisíc zlatých.
Jan Václav Petříček se věnoval panství daleko lépe než jeho předchůdce. Nadšeně propagoval pěstování ovocných stromů, zasazoval se o zlepšení stavu polí a opravil cihelnu a textilní manufakturu. Dědičkou panství se tak stala dcera Aloisie, která se 12. října 1828 provdala za správce Josefa Seydla a panství se tak dostalo do rukou nových majitelů, kteří je drželi až do konce Druhé světové války. Seydl pocházel z Mikulova a svou budoucí ženu poznal ve Vídni v roce 1819 a v roce 1827 byl Aloisií vybídnut, zda by se nechtěl stát správcem bohutického panství. Nastoupil tedy v březnu 1827 a o rok později v říjnu slavil svatbu. Seidlův život se uzavřel v únoru roku 1878. Byl člověkem velmi pobožným, vynikal především jako dobrodinec škol jak v Bohuticích, tak i v Jezeřanech. U svých podřízených však nebyl příliš oblíben pro neustálou podezíravost a stížnosti směřované krajským úřadům.
Epidemie cholery
Na počátku 30. let postihla obě vesnice tolik obávaná epidemie cholery. Toto vysoce infekční onemocnění bylo provázeno závažnými poruchami trávícího traktu, celkovým vysílením organismu a především vysokou úmrtností. Chorobu, přivlečenou k nám z asijských oblastí, rozsévala především procházející vojska. První rozsáhlý výskyt cholery zaznamenáváme na sklonku roku 1831. Bohužel nám nepřesná diagnostika nedokáže přesně odpovědět na to, zda se v počátku skutečně jednalo o choleru označovanou německým termínem Brechruhr, nebo o jiné onemocnění zažívacího traktu o úplavici, označovanou německým Ruhr. 13. listopadu zemřel v Maršovicích 60letý výměnkář Anton Gregor z č. 31. Ke skutečnému rozšíření nemoci však došlo až počátkem února následujícího roku. Prvními oběťmi se stali ve dnech 4.-5. února 1832 manželé Terezie a Antonín Čápovi a jejich syn Matěj. Nemoc si pak během půldruhého měsíce vyžádala 27 životů. Posledním, kdo boj s cholerou v Jezeřanech prohrál, byla Anna Marie Kašparovská, manželka Ondřeje Kašparovského z č.21 (dnes 72). V Maršovicích se epidemie začala projevovat až počátkem března, 2. března zemřela Kateřina dcera Bartoloměje Stehlíka z č. 8. Celkem zde chorobě podlehlo 10 lidí.
Každý týden posílal loděnický lékař Schubert zprávy o průběhu nemoci okresnímu lékaři Fellinghauerovi. Hygienické podmínky nebyly nikterak valné. Prádlo, které se dostalo do styku s nemocnými se vyvařovalo v mýdlové vodě, světnice se vykuřovaly bylinami a vše co z nemocných vyšlo se dezinfikovalo nehašeným vápnem. Bohužel v mnoha případech žádné z těchto opatření nepomohlo.
Další vlna cholery vypukla v srpnu 1855. 16. srpna zemřeli v Jezeřanech manželé Marie a Vavřinec Formanovi. Tentokrát si rychle postupující nemoc vyžádala 21 lidských životů. Jak náhle začala, tak rychle epidemie skončila, na začátku září zemřeli poslední oběti - tři členové rodiny Ignáce Žaloudka: jeho sedmatřicetiletá žena Tekla, dvouletý syn Jan a čtyřletý Ignác. V Maršovicích zemřelo v průběhu srpna a září 1855 pět osob.
Revoluční rok 1848
Revoluční události roku 1848 souvisely s celoevropským vývojem. Venkovského obyvatelstva se dotkl především patent o zrušení poddanství a patent, kterým se určovalo, jak má být prováděno vyvazování z poddanských povinností - především z roboty, i když v Maršovicích byla robota poražena na plat již koncem 18. století. Některé povinnosti byly zrušeny bez jakékoli náhrady, ale robota a desátky se rušily za peněžní náhradu. V Maršovicích se za vybavení z roboty odvádělo do Bohutic z půllánu 52 zl. 28 kr. a po roce 1848 jen 6 zl. 41 kr. V Jezeřanech pak každý majitel gruntu dostal od c.k. okresní vyprošťovací komise tzv. vyprošťující listinu, tak odváděl např. celoláník z usedlosti 15 zl. 3/10 kr. Bez náhrady zůstala naháňka zvěře při honech. Zrušením roboty a poddanských povinností se lidem značně ulevilo.
Na trůn, kterého se vzdal císař Ferdinand V. nastoupil v roce 1848 jeho synovec František Josef I., který vládl habsburské monarchii dlouhých 68 let, do své smrti v roce 1916. Druhá polovina 19. století s sebou přinesla celou řadu dalších změn, především ve státoprávním uspořádání habsburského soustátí.
Od zrušení roboty do vypuknutí 1. světové války
První léta svobody byla poznamenána mnoha důležitými změnami. Především se jednalo o nové správní uspořádání. Zrušením poddanství ztratil své opodstatnění starý správní systém, kdy veřejnou správu vykonávaly vrchnostenské-patrimoniální úřady. Nová organizace vstoupila v platnost 1. lednem 1850. Základní územní jednotkou se staly politické okresy, v našem případě se jednalo o okres moravskokrumlovský.
Roku 1865 zemřel kníže František Karel z Lichtenštejna a na jeho místo nastoupil jeho prvorozený syn Karel Rudolf. O rok později nastaly zlé časy. Po prohrané prusko-rakouské válce v roce 1866, ve které šlo o sjednocovací proces v Německu, z něhož mělo být Rakousko vyloučeno, se kraje znovu dotkly trýznivé okolnosti války. Po rozhodující bitvě u Hradce Králové postupovala pruská vojska velmi rychle k Vídni. 6. srpna se „Prajzi" zastavili v Maršovicích. Obyvatelé museli dávat vojsku jídlo a píci pro koně. Nároky Prusů byly veliké: plýtvali jídlem i krmivem, často byli opilí z radosti nad vítězstvím.
Prusové s sebou přinesli choleru, která propukla se vší tvrdostí v srpnu 1866. Její dopad však přesně neznáme.
Po prohrané válce s Pruskem dochází v Rakousku k vydání nové ústavy a řady nových zákonů. Monarchie byla roku 1867 rozdělena, vzniklo Rakousko-Uhersko. To uzavřelo v roce 1879 spojeneckou smlouvu s Německem. Hospodářsky slabší Rakousko-Uhersko se dostalo do vleku svého mocnějšího souseda, který se připravoval na válku.
Konec 19. století provázely v našich vesnicích významné události. Maršovický statek, který zahrnoval již jen lesy, byl v 80. letech odloučen od bohutického a byl prodán Františkovi Bakešovi, velkostatkáři a nadučiteli ve výslužbě. Bakeš jej v roce 1896 prodal Židu Jakubovi Weinerovi, majiteli loděnického dvora. V roce 1901 zemřel majitel krumlovského velkostatku kníže Karel Rudolf z Lichtenštejna a majetek přešel na jeho mladšího bratra Rudolfa z Lichtenštejna, který zemřel v roce 1908. Velkostatek pak připadl Ferdinandu hraběti Kinskému. Rodina Kinských držela statek do konce Druhé světové války.
|
