|
První písemná zmínka o Jezeřanech pochází až z počátku 14. století, archeologické prameny však dokládají JV směrem od obce pravděpodobně mladohradištní dosud neprozkoumané sídliště, které snad souvisí s kostrovým hrobem z téhož období objeveným I.L. Červinkou v roce 1934 v blízkosti „jezeřanské" křižovatky v katastru Loděnic. To je důkazem raně středověké osady. V samotném prostoru intravilánu Jezeřan a Maršovic nejsou nálezy slovanské keramiky z doby hradištní k dispozici. Na otázku absolutního stáří osídlení v Jezeřanech-Maršovicích by mohl spolehlivě odpovědět teprve budoucí archeologický výzkum.
Třinácté století představovalo výrazný dějinný předěl. Raně středověký přemyslovský stát přecházel do vrcholně středověké fáze své existence, což provázely významné změny, které se nevyhnuly ani venkovu, kde se podstatným způsobem změnily vlastnické vztahy k hlavnímu zdroji obživy - k půdě. Ta byla doposud majetkem panovníka, v souvislosti s důležitými společenskými změnami přecházela postupně na vznikající rodovou šlechtu a hojně zakládané církevní instituce.
Zakladatelé významných moravských šlechtických rodů získávali první zboží jako odměnu za službu přemyslovskému knížeti (např. hradští úředníci, komoří aj.). Spolu s církevními ústavy pak dostávali ještě celá neosídlená území k dosídlení - kolonizaci.
Středověká kolonizace na Moravě vyvrcholila v 1. polovině 13. století příchodem německého etnika, odtud je tato fáze kolonizace označována jako „německá", rozsáhlé přesuny obyvatelstva z hojně osídlených oblastí se týkaly i obyvatelstva slovanského. Němci totiž přichází až v samém závěru kolonizace - v období let 1210 - 1240.
Své majetky tehdy významným způsobem vedle šlechty rozšířily především církevní instituce - biskupství, kapituly a kláštery (rajhradští benediktini, dolnokounické premonstrátky, premonstráti v Louce u Znojma, cisterciačky v Oslavanech ad.). V době kolonizace vzniklo mnoho nových osad a osady již existující prošly zásadními proměnami. Především je nutno zmínit vznik tzv. lánové soustavy (zemědělská půda byla rozčleněna na lány a ke každé usedlosti byla přidělena určitá lánová výměra - odtud pak pochází označení sedláků na dvouláníky, láníky, pololáníky atd.). Poddaní se na zemědělských usedlostech zakupovali, to znamená, že jim byly pozemky dědičně pronajaty na delší dobu nebo i navždy za určitý plat, který byl stanoven podle výměry pozemku a který museli v pravidelných splátkách odevzdávat své pozemkové vrchnosti (klášteru, šlechtici). Vlivem těchto změn pak zůstávali trvale připoutáni ke své půdě. Intravilán vesnice získal dnešní půdorys.
V souvislosti se stabilizací kolonizací vzniklých vesnic se začala vytvářet i síť farních kostelů, původně se kostely vyskytovaly pouze na knížecích hradištích. Ve 13. století existovaly fary a farní kostely v Loděnicích (po roce 1190), Malešovicích (před 1276), Pravlově (před 1276) a v Bohuticích (před 1253).
Z výše uvedených skutečností vyplývá, že jsou Jezeřany a Maršovice výsledkem kolonizačního úsilí z přelomu 12. a 13. století. Jejich vznik snad souvisí s kolonizačními snahami dolnokounického kláštera, který byl založen v roce 1181 moravským velmožem Vilémem z Pulína.
První rodová šlechta
Na konci 12. století se z dosavadních královských družiníků a hradských úředníků formuje svébytná společenská vrstva - šlechta. V roce 1189 jí kníže Konrád Ota II. potvrdí dědičnou držbu půdy a zajistí jí významné postavení v zemském soudnictví. Z našeho kraje pochází předkové několika budoucích významných moravských rodů. Především jsou to:
Páni z Obřan. Někdy před rokem 1241 získal jako královskou výsluhu území při dolním toku Rokytné Přibyslav z Křižanova (otec sv. Zdislavy). Jeho dcera Eufémie byla provdána za příslušníka rakouského šlechtického rodu z Berneku Bočka, který se později psal z Obřan. Spolu se svým tchánem pak získané území kolonizovali a kolem roku 1240 založili Moravský Krumlov. Kolonizační aktivita Bočkova byla velmi široká, vlastnil majetky kolem Jaroslavin, Moravského Krumlova, roku 1252 založil cisterciácký klášter ve Žďáře a roku 1255 pak Nové Město na Moravě. Po vymření rodu z Obřan dědí jejich rozsáhlé statky Jindřich z Lipé.
Páni z Kounic. Na konci 12. století jsou zmiňováni dva bratři Vilém z Polan a Oldřich. Oba bratři se roku 1176 zúčastnili pustošivého vpádu knížat Soběslava a Oty do Rakous. Vilém se pak jako kajícník odebral do Říma, kde si od papeže vymohl odpuštění za ničení církevních statků slibem, že založí klášter. R. 1181 pak založil ženský premonstrátský klášter v Dolních Kounicích, kterému daroval několik vsí v okolí (snad i Jezeřany a Maršovice, ty se však nikde v listinách neobjevují). V roce 1185 se i s Oldřichem účastnil bitvy u Loděnic v moravském vojsku. Jeho potomci se pak začali psát z Kounic.
Páni z Medlova. Jako zakladatel tohoto rodu je uváděn purkrabí hradu Děvíčky Štěpán z Medlova erbu zubří hlavy, předek mocného rodu pánů z Pernštejna. Jak už jeho jméno napovídá pocházel z nedalekého Medlova. V roce 1208 založil klášter augustiniánek v Doubravníku. Na Moravskokrumlovsku vlastnil Kadov a v roce 1235 daroval patronát kadovského kostela doubravnickému klášteru.
Maršovice a kolonizace Novoměstska
Pokud si prohlížíme na mapě oblast kolem Nového Města na Moravě určitě nás na první pohled zaujme fakt, že se zde vedle sebe nachází obce Maršovice, Petrovice, Kadov, Rokyto, Medlov. I dnešní obec Kuklík se kdysi jmenovala Vejmyslice. Na tento fakt upozornil historik Ladislav Hosák, když poznamenává, že se území Moravskokrumlovska a Novoměstska nacházelo ve 13. století v majetku rodu zubří hlavy (Medlovští a Pernštejnové).
Souvislosti jsou však mnohem provázanější. Nové Město i Moravský Krumlov založil velmi agilní kolonizátor Boček z Obřan. I páni z Lipé, majitelé krumlovského panství měli na Novoměstsku rozsáhlé statky.
Nelze však přesně rozhodnout, kdy k přesídlení obyvatel a založení nových Maršovic došlo. V písemných pramenech se obec poprvé objevuje až poměrně pozdě v roce 1483. S největší pravděpodobností byla obec založena někdy před polovinou 14. století a okolnosti naznačují, že kolonizace vzešla z popudu žďárských cisterciáků, jejichž klášter Boček z Obřan zakládal.
|
