|
Povinná školní docházka byla v zemích habsburské monarchie zavedena Marií Terezií v roce 1774. Tehdejší školy zvané triviální (trivium - trojcestí) učily děti především znalosti čtení psaní a počítání. Do roku 1830 však v Jezeřanech ani v Maršovicích škola neexistovala, obce byly přiškoleny k farní škole v Loděnicích, zřízené již roku 1762. V zimním období však od roku 1775 docházel do obce Jezeřany praeceptor, vždy loděnický pomocný učitel, který zde vyučoval v soukromých domech. Jan Ostatek, jako první preceptor, zde vyučoval v soukromém domě č. 33 „u Ekla „na Perkách", později v panském domě naproti obecní kovárně" (tj. v dnešních domech č. 39 a 2). Jana Ostatka vystřídal v této velmi záslužné činnosti Jan Laschman, jehož vyučování probíhalo v soukromém domě č. 51 „u Kolára" (dnes č. 113) a dále Karel Burg vyučující v domě č. 54 a potom v domě č. 59 „u Kašparovskýho, kde se nyní nalézá hostinec Jakuba Gayera" (dům dnes neexistuje).
První škola v obci byla oficiálně zřízena zakládací listinou z 6. prosince 1828, a následujícího roku byla budova postavena nákladem obou obcí (maršovická obec si vlastní školu nepřála) a náboženského fondu, takže již od roku 1830 mohl být započat školní rok v nově vystavěné škole. Školní budova se tehdy nacházela přibližně v místech zahrádky a chodníku dnešního domu č. 116 a nesla č. p. 64. Škola byla jednotřídní a prvním vyučujícím se stal dosavadní preceptor Karel Burg. Burg pocházel pravděpodobně z Ivančic, kde se narodil v roce 1800. O jeho učitelské kariéře toho mnoho nevíme. Spolu s manželkou Annou měl dvě děti: dceru Aloisii a syna Františka. Zapisovatel školní kroniky nám zanechal zprávu o Burgově „služném", dostával 130 zl. stříbra dílem v penězích a dílem v obilí a 5 ½ sáhu dřeva na otop od krumlovského a bohutického velkostatku a od obou obcí. Burg působil na škole 21 let. 27. 3. 1851 zemřel ve svých 51 letech na tuberkulózu. Burgovým nástupcem se stal trstěnický rodák Antonín Vrba a na škole působil 25 let.
Po Vrbovi přichází Karel Eller rodák z Třebíče, který byl definitivně ustanoven 1. 2. 1877. Eller studoval dva roky učitelský ústav ve Vídni a ve školské službě působil celých 44 let. S manželkou Karolínou měli 7 dětí. Podle líčení soudobých pramenů byl Eller poněkud rázovitou postavou, která dělala řadu věcí proti předpisům a snad i obecní radě, se kterou se asi příliš nepohodl, naschvál. Nicméně na Ellerově oblibě drobné incidenty nic neuškodily a Eller sám zasedal několik let v obecní radě. Jeho syn Vladimír vystudoval kněžský seminář a 28. 7. 1893 byl vysvěcen na kněze a své první místo v kněžské službě našel v Blansku. Do Ellerova života zasáhly ale i tragické okamžiky a to když 15. 5. 1895 zabil jeho syna Karla blesk na poli u Loděnic.
S Ellerovým příchodem v roce 1877 byla škola rozšířena na dvojtřídní, ale stále nedostačovala její kapacita. O šest let později navštěvovalo školu 180 dětí, budova nevyhovovala a obecní rada požádala o rozšíření školy na trojtřídní. To se však již neuskutečnilo. V roce 1885 bylo započato se stavbou nové školy v Maršovicích, která byla dokončena následujícího roku a Maršovičtí tak přestali do Jezeřan docházet. Maršovická škola byla dostavěna v červnu 1886 a vyučování zde bylo zahájeno 1. září téhož roku, řídícím učitelem se stal František Pošvar z Blatnice.
Stav jezeřanské školy byl zoufalý, třídy byly vlhké, byt učitele malý, záchody mimo školní budovu naprosto nevyhovují. Škola neměla ani dvůr, ani zahradu u zcela chyběla i tělocvična. V lednu 1888 bylo rozhodnuto o stavbě nové školní budovy. K tomu účelu využila obec prostory lichtenštejnského dvora, které od krumlovského velkostatku zakoupila za 3500 zl. Stavba byla situována na místo staré panské sýpky.
V roce 1906 byl Karel Eller na svou vlastní žádost po 44 letech pedagogické činnosti penzionován s ročním výslužným 3200 K. Obec mu na rozloučenou přichystala velikou oslavu s lampiónovým průvodem a hudbou. Eller z Jezeřan odešel 3. října do Třebíče.
Na jeho místo nastoupil dosavadní podučitel Jaroslav Gottwald, který však již následujícího roku odešel na nové působiště do Skalice. Jeho místo zaujal František Brychta (nar. 1873 v Heroticích u Tišnova), který přišel z Morašic, jeho předešlým působištěm byly Petrovice. V roce 1913 odešel do Vedrovic a na jeho místo nastoupil Alois Buchmann, který doposud působil v Dolních Dubňanech.
Jestliže v začátcích školního vyučování kolidovaly snahy státu o vzdělávání mládeže s tradičním zemědělským způsobem života venkovanů, o období války to platilo dvojnásob. Otcové odešli od rodin na bojiště a děti byly zapojeny do pracovního procesu. Do školy jich chodilo jen málo a to hlavně v zimních měsících, kdy byla situace zhoršována nedostatečnými zásobami topiva. Také učitelé byli vtaženi do válečné mašinérie a na škole musel nakonec vyučovat jen jeden pedagog. tak tomu bylo i v případě jezeřanské školy. Vyučování probíhalo polodenně (dopoledne 1. třída, odpoledne 2. třída). Žáci byli zaměstnáni sběrem malinového a jahodníkového listí na čaj pro vojáky. V hodinách ručních prací pletli vlněné ponožky a nátepníčky pro frontu, vlna byla nakupována z výtěžku sbírek po obci.
Na vojnu narukoval i Buchmann a správou školy byl pověřen vedrovický rodák Karel Plaček a po něm na počátku škol. roku 1916/17 Božena Mrštinová (doposud v Rouchovanech). Po ní nastoupil Ferdinand Král se svou manželkou Růženou až do Vánoc 1918. Pak se znovu vrátil Buchmann. Z války se vrátil jako invalida s prostřeleným nosem a nalomeným duševním zdravím, v únoru 1919 přišel do Jezeřan přešovický učitel František Boček, který hned následujícího roku odešel do Jamolic. Vystřídal jej legionář Josef Hakl (původem z Tasova). V roce 1920 byly ukončeny neustálé zmatky ve výměnách učitelů a definitivním správcem školy byl jmenován Leopold Skyřík (pocházel z Rokytné), který přišel ze školy v Rybníkách. Po 12 letech byl Skyřík ustanoven do Střelic u Brna, kam odešel i se svou manželkou učitelkou Štěpánkou Skyříkovou. Na jeho místo nastoupil Oldřich Lohniský z Hrotovic. toho vystřídal 1. září 1935 definitivní řídící učitel František Vaněk, Lohniský odešel do Miroslavských Knínic.
Období protektorátu bylo nepříznivým časem pro jezeřanskou školu. Školní kroniky byly zapečetěny a uloženy do archivu. Nové zápisy poplatné své době byly vepisovány do nové knihy. Dosavadní české učebnice byly zakázány, po nekonečných revizích byly uzavřeny i školní knihovny. Nedostatek uhlí vedl k tomu, že vyučování nemohlo v zimních měsících mnohdy vůbec pokračovat. Ve školách byla zavedena němčina, které bylo věnováno tolik hodin jako jazyku mateřskému, učitelé byli podrobeni přísným zkouškám z tohoto jazyka. Všechny nápisy byly převedeny do němčiny. Na konci války byl řídící Vaněk odveden partyzány do Ivančic. Škola zůstala bez učitele. Učit se opět začalo až ke konci května 1945, kdy na školu přišel František Lang. 1. února 1946 byl na školu ustanoven jako řídící učitel Jan Veselý (definitivní učitel v Dukovanech). V roce 1950 byla jezeřanská škola zrušena a děti začaly chodit do nové školy v Maršovicích.
Již v roce 1875 vyvstává problém malých prostor obecné školy v Jezeřanech, vzhledem k rostoucímu počtu dětí. Důsledkem toho bylo rozšíření jezeřanské školy na dvojtřídní a podnikání prvních kroků obecním maršovickým představenstvem k vyškolení Maršovic z Jezeřan. Velký zájem na vybudování samostatné školy projevil i majitel maršovického statku Josef Seydl. Teprve až roku 1884, když místnosti jezeřanské školy už nestačily stále vzrůstajícímu počtu dětí, zasadilo se obecní představenstvo o to, aby Maršovice měly školu vlastní. Roku 1885 byla zásluhou pana Dr. Šroma, advokáta a náměstka zemského hejtmana v Brně, poté, co byla žádost o zřízení samostatné obecné školy jednotřídní v Maršovicích od c. k. zemské školní rady v Brně zamítnuta, jeho nová žádost za zřízení školy přijata. A tak ještě téhož roku se začalo s výstavbou školy na místě ležícím uprostřed vesnice, kde stávala do té doby hospoda č. 28, která patřila Marii Bendové, od níž ji obec koupila. Stavba byla Hynku Kovářovi, zednickému mistru z Dukovan. Roku 1886 byla škola dokončena a náklady na její stavbu činily 12000 zl. 24. října byla budova posvěcena loděnickým farářem Košutem.
První místo učitele na jednotřídní obecné škole v Maršovicích obdržel František Pošvar, dosavadní výpomocný učitel v Přešovicích. Školní rok 1886/7 byl zahájen 6. září a do školy nastoupilo 76 dětí. Od začátku byla škola podporována majitelem statku Františkem Bakešem a jeho manželkou Ludmilou.
Po roce 1900 lze sledovat větší nárůst počtu dětí, navštěvujících obecnou školu v Maršovicích a na podkladě této skutečnosti zažádala místí školní rada ve školním roce 1903/4 o rozšíření zdejší jednotřídní školy na dvojtřídní. V příštím školním roce byl tento návrh schválen a tak „obecní kancelář proměněna v učírnu o 72m²". Ještě do 11.10. ale probíhalo vyučování všech dětí nadále společně, a to v nové místnosti, protože stará učebna byla pro stávající poměry školy, nově dvojtřídní, příliš velká. Jejím zmenšením vznikla nová místnost určená za byt pro druhého učitele, který tu zároveň s nově vzniklou třídou musel působit. Prvním výpomocným učitelem se stal Augustin Kubíček ze Střelic.
Během válečných let se výrazně zhoršila školní docházka, obzvláště pak u dětí dospělejších, které pomáhali v domácnostech a na poli. Ve školních letech od roku 1916 do roku 1919 se pak pro špatnou školní docházku vyučovalo podobně jako v Jezeřanech polodenně. Také od 1. 1. do 28. 2. 1918 se pro nedostatek uhlí nevyučovalo a děti měly tzv.uhelné prázdniny. Zameškaná látka se pak nahrazovala v prodlouženém školním roce až do 20. 7. 1918.
Ve školním roce 1924/5 nastoupil na místo řídícího učitele po Pošvarovi Jan Hrubý z Dolních Kounic. Hrubý vynaložil veškeré své úsilí na opravy školní budovy. Do školy byla zavedena pitná voda, budova uvnitř byla vylíčena, místy vymalována, okna nově natřena, zřízena studovna, přikoupila se spousta nových pomůcek a obrazů.
Od školního roku 1937/8 se vyučuje pouze jednotřídně pro náhlý úbytek žactva. Dvojtřídně se opět začalo vyučovat od následujícího roku. Hrubý byl v rove 1937 na vlastní žádost dosazen do Unkovic u Židlochovic. Prozatímním správcem byl jmenován Jaromír Šťastný a 1. července 1938 přišel do Maršovic z Nových Bránic jako řídící učitel Jan Hendrych. Za války byl Hendrych pro účast v podzemním osvobozeneckém hnutí zatčen gestapem a uvězněn. Po návratu z vězení a po skončení války se začal Hendrych zabývat myšlenkou na novou společnou školu pro obě obce. V roce 1946 bylo započato se stavbou mateřské školy a národní školy v Maršovicích, neboť stará školní budova již nebyla v dobrém stavu. Stavba probíhala pomalu a pracovalo se na ní jen v zimním období. Objevovala se také spousta potíží ze stran obyvatelstva a také nedostatek dotací na stavbu způsoboval značné obtíže. Roku 1950 je stavba úspěšně dokončena a školním rokem 1950 - 1951 se zde začíná vyučovat. Od tohoto školního roku je škola v Jezeřanech uzavřena a Jezeřany byly přiškoleny do Maršovic.
|
